Ideové zdůvodnění normalizace převodem na logaritmickou derivaci je následující. Platí-li I∼∫0eVns(E)T(E)dE, pak obdržíme
Protože T je v obou členech, dá se v prvním přiblížení předpokládat jeho vyrušení, tedy
Jak už bylo uvedeno, při normalizaci nastávají problémy s divergencí a tvorbou píků. Jednou z metod, která divergenci odstraňuje, je normalizace ke střední hodnotě I/V, která se definuje s použitím určité váhy, třeba exponenciální
kde ΔV je vhodně zvolený parametr, určující sílu „rozmazání“, zpravidla je shodná s šířkou zakázaného pásu. Při této normalizaci klesá vodivost k nule, spektrum dále od hran je téměř neovlivněno. Někdy se místo integrace pouze přičte k podílu I/V malá hodnota, aby nešel k nule. Problém také nastává při kombinované měřicí metodě (nejprve se měří při konstantním proudu, pak s konstantní vzdáleností), protože při přechodu mezi režimy vzniká ve vodivosti pík, a ten normalizaci nevymizí, pouze se úměrně zmenší.