Z předchozího popisu by se mohlo zdát, že prokládání po řádcích je ideálním řešením, neboť odstraňuje meziřádkové skoky i sklon vzorku. Že tomu tak obecně není ukazují následující obrázky, na kterých je znovu zachycen povrch CD. To má strukturu tvořenou spirálovitou stopou (pro malé výřezy téměř přímkové), podél níž jsou vytlačeny otvory. Zobrazíme-li nezpracovaný povrch (vlevo), bude na něm nepochybně vidět náklon vzorku a struktura stop bude nevýrazná. Po odečtení roviny (uprostřed) se obraz vylepší a dostaneme očekávaný povrch. Provedeme-li však odečtení řádků, odstraní se sice náklon vzorku, ale obraz se stane nesmyslným. Bude totiž podél spirál zobrazovat výstupky místo prohlubní. Uvedený artefakt vznikl kvůli (náhodné) orientaci vzorku, při níž stopy leží téměř rovnoběžně s řádky. Zpracováním řádků, které jsou mimo prohlubně pak dostaneme nízkou úroveň, u řádků, které prohlubně obsahují, dostaneme totéž co při odečtu roviny, tedy prohlubně ve správné poloze, ale také se stejnou výškou. Bohužel, důsledkem toho bude falešný obraz výstupků na plochém pozadí.
 |
 |
Artefakty také mohou vznikat nesprávnou interpretací obrazu. Na obrázku je zobrazena mapa laterálních sil na mřížce, která na pohled přesně zobrazuje mřížku a do povrchu zapadají jednotlivé čtverečky. Nabízí se tedy interpretace, že materiál čtverečku vykazuje jiné třecí vlastnosti než substrát. Bohužel, jedná se o artefakt (resp. tvrzení není průkazné). Jak již bylo zmíněno, do laterálních sil se promítá i topografie, tj. změna sklonu, a to je jeden z jejích projevů. Jak ukazuje profil, v obraze se žádné čtverce nevyskytují a jsou vidět pouze hrany čtverců. Plné čtverečky jsou tedy jen optický klam.