Slouží spíše ke vkládání vzorků než k měření, provádí makroskopický posuv hrotu směrem ke vzorku do takové vzdálenosti, která je dosažitelná jemným piezokeramickým manipulátorem. Konkrétní provedení závisí na podmínkách, do nichž je zařízení určeno (vakuum – chodítka, nízké teploty – pružinový) a na typu pohybu (zda se pohybuje vzorkem, hrotem nebo hlavou mikroskopu – velmi rozdílná hmotnost). Vhodná realizace by měla splňovat podmínky rychlosti, pevnosti, opakovatelnosti, nízkého přenosu vibrací a geometrie. Často se využívá řízení krokovým pohybem, hrubý posuv může mít dvě funkční části, jednu přístupnou operátorovi přímo, druhou prostřednictvím elektroniky, přibližování se pak děje ve dvou krocích, nejprve rychle manuálně ve velkých vzdálenostech a posléze pomaleji elektricky.
Mechanické posuvy bývají následujících konstrukcí:
- šroub buď přímý nebo s redukčním mechanismem (pákový, pružinový, ozubený), mají přesně definovaný krok, jsou stabilní, ale vyžadují řízení motorem, což je zdroj vibrací nebo ohřevu.
- chodítko využívá piezokeramiky pro realizaci kroků, jedním představitelem je tzv. veš, tvořená dvěma kolmými piezoelektrickými destičkami, k nimž jsou připevněny tři vodivé nožičky, oddělené vrstvou izolantu s vysokou permitivitou od podkladové vodivé desky, elektrickým „přilepením“ (přivedení napětí) nožičky s následnou aktivací piezodestičky, přichycením jiné nožičky, uvolněním původní a relaxací piezodestičky se realizuje jeden krok. Toto řešení již patří historii, ale novější konstrukce – inchworm je stále používaná.
- kluzný pohyb používá skokovité změny směru a rychlosti pohybu k dosažení relativní změny polohy včetně rotace. Využívá tření, pokud se nosná deska prudce roztáhne a pomalu relaxuje, na ní ležící vzorek není schopen první pohyb sledovat a smýká se po povrchu desky. Tato zařízení nejsou schopna realizovat definovaný krok a málo se používají.
 |
Již zmíněný inchworm (lineární piezokeramický motor), je tvořen dlouhou hřídelí, kolem níž je válcová tuba z piezokeramiky s vnější elektrodou rozdělenou na tři nezávislé segmenty podél osy. Krajní segmenty jsou schopny po přiložení napětí pevně sevřít hřídel, zatímco prostřední se pod napětím roztahuje podél osy. Zařízení pracuje v cyklech, nejprve se sevře jeden krajní segment, roztáhne se střední, sevře druhý krajní, první se uvolní a prostřední se nechá relaxovat. Je-li prostřední segment upevněn, dojde po cyklu k posunu hřídele o jeden krok (jeho velikost je dána roztažením prostředního elementu). Výhodou zařízení je možnost realizovat dlouhé lineární pohyby, omezené jen délkou hřídele (v délce nás omezuje nosnost zařízení a ohyb hřídele).