Metody a techniky, použité v AFM a obecně SPM, samozřejmě nezůstaly osamoceny, ale podnítily rozvoj i v jiných oblastech, než jen v mikroskopii, modifikaci povrchů a záznamové technice.
Biosenzory Technologie z AFM se dá použít i k aplikacím na poli biosenzorů. Většinou jde o využití nosníku jako citlivého detektoru. Může sloužit například jako buněčný senzor, když se na něm vypěstuje kultura bakterií. Stimulací těchto buněk se změní namáhání nosníku, které lze pak opticky snímat. Další možností je jeho využití k detekci přítomnosti biologicky aktivních chemikálií přítomných v prostředí a jejich množství. Na nosník se vhodným způsobem připevní „antičástice“ dané látky a kolem nosníku se nechá proudit roztok s detekovanou ingrediencí, která se navazuje na „antičástice“. Po určité době se roztok nahradí jiným, který obsahuje silně magnetické částice opatřené antičásticemi, které se však nepřichytávají ani na nosník, ani na jeho antičástice. Po propláchnutí zůstanou některé připoutány k detekované látce a přiložením magnetického pole dojde k silovému působení, jehož velikost je úměrná počtu navázaných částic a tedy i koncentraci biologicky aktivní látky.
V biologických oborech je často zapotřebí měřit lokální a rychlé změny viskozity. Také zde lze využít AFM nosníku, protože jeho pohyb je v tekutém prostředí tlumen viskózním třením. Proto je jeho rezonanční frekvence funkcí hustoty ρ a viskozity η. Pro vodnaté prostředí lze změny hustoty zanedbat, takže lze měřit viskozitu. Měří se tepelné fluktuace nosníku, z dat se počítá spektrální výkonová hustota a odečte se pozadí, pak se provede fitace normální křivky, aby se určila nejpravděpodobnější rezonanční frekvence. Z teoretických úvah plyne
kde K je konstanta závislá na nosníku.